Když stojíte před volbou open source licence pro firemní projekt, nejdůležitější je přestat uvažovat v kategoriích "zdarma" versus "placené" a začít řešit rizika spojená s šířením vašeho kódu. Základní dělicí čára vede mezi permisivními licencemi, které umožňují kód libovolně začlenit do proprietárního softwaru a uzavřít jej, a copyleftovými licencemi, které naopak vyžadují, aby každý, kdo váš kód upraví nebo s ním bude distribuovat, zpřístupnil celý výsledný zdrojový kód pod stejnou licencí. Pokud vyvíjíte interní nástroj, který nikdy neopustí vaše servery, můžete sáhnout i po silném copyleftu, protože povinnost zveřejnění se aktivuje až okamžikem distribuce třetí straně. Jestliže ale plánujete dodávat software zákazníkům nebo ho integrovat do vlastního komerčního produktu, každá taková distribuce spouští licenční povinnosti, a právě zde dělá většina firem chyby, když si pod pojmem open source licence představí univerzální "volné použití".
Prakticky si nejprve ověřte, kdo a jakým způsobem bude výsledný produkt používat. Pokud chcete maximální flexibilitu a možnost pozdějšího uzavření kódu, vyberte permisivní licenci, která vám neukládá žádnou povinnost zveřejňovat vaše úpravy. To se hodí pro knihovny, SDK nebo nástroje, které chcete prodávat jako součást většího balíku. Naopak pokud je vaším cílem budovat komunitu a chcete zabránit tomu, aby někdo váš kód zneužil do proprietárního řešení bez zpětného přínosu, zvolte slabý copyleft, který chrání konkrétní soubory, ale umožňuje je propojit s uzavřeným kódem bez nutnosti otevírat celou aplikaci. Uvědomte si také, že samotné stažení a použití knihovny ve vašem projektu ještě neznamená, že musíte měnit licence svého kódu – klíčová je vždy forma distribuce a také to, zda dílo považujete za odvozené. Konkrétně si projděte každou závislost ve svém projektu a zjistěte, zda se nejedná o kombinaci licencí, které si vzájemně odporují, což je častý zdroj právních problémů.
vyvojarska rozhodování vám pomůže jednoduché rozhodovací schéma, které byste měli aplikovat na každou komponentu zvlášť. Zeptejte se, zda plánujete software prodávat nebo distribuovat externím firmám, a pokud ano, jakou formou – jako službu, kde kód zůstává u vás, nebo jako binárku či zdrojový kód, který opustí vaši infrastrukturu. V prvním případě je riziko minimální a open source licence prakticky nehrají roli, ve druhém případě důsledně zaznamenejte, kterou licenci každá komponenta používá, a porovnejte ji s vaší obchodní strategií. Nezapomeňte, že povinnost uvádět autora a původní licenční text platí u všech typů licencí, takže si vždy uschovejte kopie licenčních hlaviček, i když jinak považujete výběr za triviální. Ideální je nastavit si interní proces, kdy každý vývojář před přidáním nové závislosti vyplní krátký formulář s licenčním statusem, a vy pak můžete během pár minut určit, zda je projekt bezpečný pro komerční nasazení. Tím se vyhnete situaci, kdy byste museli na poslední chvíli přepisovat celý modul nebo platit za právní audit, což je vždy dražší než pečlivý výběr na začátku. Pamatujte, že cílem není vyhnout se open source licencím, ale vybrat si takovou, která vašemu podnikání poskytne právní jistotu a zároveň vám umožní těžit z výhod sdíleného vývoje.