Když sedíte nad plánováním sprintu a před vámi leží úkol, který zní jako celý projekt, první nutkání je hodit tam jedno velké číslo. To je ale přesně ten moment, kdy se vám odhad času vymstí, protože velký odhad je nepřesný a hlavně neumožní týmu rozpoznat, kde se práce může zaseknout. Začněte proto tím, že úkol rozložíte na logické kroky, které byste museli udělat, i kdybyste začínali od nuly. Místo "naprogramovat report" si napište: navrhnout strukturu dat, připravit dotaz, vytvořit šablonu zobrazení a otestovat ji na vzorku. testovací pyramidy každého takového kroku si položte otázku, co konkrétně musí být hotové, abyste ho mohli prohlásit za splněný. Tím získáte nejen lepší přehled, ale také přirozené body, kde můžete požádat kolegy o revizi, což samo o sobě zvyšuje přesnost celkového plánu.
Jakmile máte seznam kroků, přiřaďte každému z nich časový rámec v hodinách, a to spíše v rozpětí než v jedné hodnotě. Například tři až pět hodin na přípravu datové struktury místo tvrdých čtyř hodin. Tento způsob má jednu obrovskou výhodu: když se objeví problém, okamžitě vidíte, ve kterém kroku se rozpočet naboural, a můžete reagovat dřív, než se zpoždění nasčítá do celého sprintu. Berte přitom v úvahu i takzvané skryté práce, jako je hledání dokumentace, domlouvání se s kolegy nebo oprava drobných chyb, které se u každého kroku sečtou. Ideální je přidat ke každému dílčímu úkolu deset až patnáct procent rezervy. Když toto uděláte, zjistíte, že váš celkový odhad času na velký úkol je vlastně součtem malých, realistických položek, a ne magickým číslem, které se snažíte uhodnout.
Nakonec celý rozpad úkolů projděte s týmem na začátku sprintu a vyzvěte každého, ať si odhad pro své části obhájí. Možná zjistíte, že kolega, který podobnou práci dělal minulý měsíc, vidí u testování poloviční náročnost, než jste si mysleli, nebo naopak upozorní na nutnost připravit testovací data, kterou jste opomněli. Společná diskuze nad rozkladem je klíčová, protože odhalí předpoklady, které jsou pro každého jinak samozřejmé, a sjednotí řeč. Tento proces nemá sloužit jako byrokratická kontrola, ale jako pojistka proti tomu, že vám na konci sprintu zbude rozdělaná práce bez jasného důvodu. Až příště budete plánovat, věnujte rozkladu úkolů deset minut navíc; vaše budoucí já i zbytek týmu vám poděkují za to, že místo mlhavého příslibu mají konkrétní mapu, po které se dá jít.